Vlhké hojení

Léčba ran

Ačkoliv je lidský organizmus v zásadě schopen zhojit ránu vlastními silami, tato schopnost podléhá velkým individuálním výkyvům. To, jak rychle a jak dobře se rána zhojí, závisí na celkovém zdravotním stavu postiženého organizmu a také na způsobu vzniku rány a na dalších specifických okolnostech. Na rány působí mnoho vlivů, ať již obecné nebo lokální povahy, a ty mohou mít zásadní vliv na průběh jejího hojení.

Čím začíná léčba

Určení příčiny vzniku rány

Rány, které jsou otevřené a špatně se hojí, mají různé příčiny a podle toho se určuje celkový způsob léčby. Základní rozdělení ran je toto: bércový vřed, diabetická noha, proleženina, pooperační rána, onkologická rána a popálenina. Na vznik těchto ran má vliv i věk a životní styl pacienta (kouření, hygiena, zdravá obuv).

Nastavení optimálních podmínek pro hojení – celkový způsob léčby

Je třeba nastavit celkovou léčbu příčiny (cukrovka, infekční nemoci, apod.), ale také léčbu konkrétní rány.
Každá rána se hojí jinak, různí lidé mají různé reakce – např. různé typy a intenzity infekce.
Důležitý je výběr způsobu léčby rány.

Nastavení péče o samotnou ránu – výběr krytí

Každá rána se hojí jinak, různí lidé mají různé reakce – např. různé typy a intenzity infekce.
Důležitý je výběr způsobu léčby rány.

Typy ran

Bercové vředy

Bércový vřed je název pro chronickou a dlouhodobou otevřenou ránu. Léčba je náročná a vyžaduje aktivní přístup pacienta doprovázený trpělivostí a kázní. Bércový vřed se dá definovat jako defekt kůže, který je charakteristický rozkladem tkáně a jejím odumřením – nekrózou. Příčinou jsou žilní, tepenné či smíšené potíže.

Žilní (venózní) vředy

Jsou nejčastějším typem vředů. Důvodem je chronická žilní nedostatečnost (insuficience – hromadění žilní krve v dolních končetinách). Kvůli tomu se hromadí tekutina v podkoží, vznikají otoky kolem kotníků, kůže má rezavohnědé zabarvení na bércích, ztenčuje se a pokrývá se suchými šupinkami. Vředy jsou mělké a mokvají.

Vředy tepenné (arteriální)

Vznikají při onemocnění arteriálního systému dolních končetin (při zúžení nebo závěru tepen). Tyto vředy jsou nejčastěji umístěny spíše na prstech a na patě a jsou spíše hluboké. Tento typ vředu se vyvíjí postupně, nejdříve místo zarudne nebo se na něm vytvoří nehojící se stroupek, z kterého potom vzniká samotný vřed.

Vznik bércového vředu

Příznaky začínají zhoršením kvality kůže.
Kůže se ztenčuje a vysychá nebo naopak může být prosáklá a zmokvalá.
Bércové vředy se často vyvinou z malého poranění, škrábnutí nebo oděrky, která se dlouhou dobu nechce zhojit.
Nejprve na kůži pozorujeme zarudlou skvrnku. Skvrnka se zvětšuje a ze středu osychá.
Postupem času se na ní může utvořit stroupek. Stroupek praská a otvírá se rána, která zasahuje do podkoží.
Pokud se do rány dostane infekce, začne silně zapáchat.

Léčba bércového vředu

Léčbu vždy konzultujte s lékařem.
Přestože hojení může maximálně ovlivnit pacient sám změnou životního stylu, bez lékaře si neporadí!
Lékař určí přesnou příčinu vzniku bércového vředu a může tak léčit nejen samotnou ránu, ale i hlubší příčinu (žilní či tepenné onemocnění).
Cílem léčby je zhojit ránu tak, aby nebyla infikovaná a nezvětšovala se. K tomu může maximálně pomoci terapie vlhkého hojení rány.
Speciální krytí udrží ránu ve vlhku, zabrání šíření infekce a podporuje granulaci a epitelizaci rány.
Menší rány si může převazovat pacient sám doma a díky komfortnímu krytí lze zachovat kvalitu života (dobrý pohyb, možnost sprchování).

Diabetická noha

Syndrom diabetické nohy je stav, při kterém jsou postiženy cévy a nervy dolních končetin – jako důsledek diabetického onemocnění. Kvůli postižení cév a nervů dochází ke vzniku chorobných procesů, nejčastěji k různým vředům na chodidle nohy nebo na prstech nohy. Ty se mohou rozvinout až do gangrény.

Hlavní příčinou je nezánětlivé onemocnění nervových vláken, kterým diabetici trpí velmi často. Nejčastějšími příznaky této neuropatie jsou: ztráta vnímání bolesti, dotyku, tepla, chladu a vibrací. Porucha vnímání bolesti a doteku je příčinou vzniku různých otlaků a porušení tkáně.

Kvůli chorobným změnám v cévním systému dolních končetin, které vedou ke špatnému prokrvení tkáně (ischemie nohy), pak z otlaků vznikají vředy, které se špatně hojí. V důsledku dlouhodobě špatně vyživované a okysličované tkáně se tvoří defekt – gangréna (odumírání tkáně).

V důsledku neuropatických změn se vředy zpravidla vytvoří v místech maximálního tlaku na chodidle. Vředy vznikající na podkladě nedostatečného prokrvování tkáně se naopak tvoří nejčastěji na prstech a hraně nohy. Důležitým rozlišovacím znakem je rovněž skutečnost, že neuropatické vředy nebolí, kdežto ischemické jsou velmi bolestivé.

Léčba syndromu diabetické nohy

Léčbu diabetické nohy vždy konzultujte s lékařem.
Primárně je vždy třeba léčit samotné onemocnění, diabetes.
Lékař také pacientovi pomáhá při prevenci vzniku chorobných procesů diabetické nohy.
Je třeba maximálně dbát na kvalitní obuv, která netlačí na chodidlo.

Cílem léčby už vzniklé rány je zajistit její rychlé zahojení a omezit infekci. K tomu může maximálně pomoci terapie vlhkého hojení rány. Speciální krytí udrží ránu ve vlhku, zabrání šíření infekce a podporuje granulaci a epitelizaci rány.

Proleženiny

Proleženina (dekubit) je rána, která vzniká při dlouhodobém stlačení měkkých tkání mezi kostí a tvrdou podložkou. Trápí tedy především dlouhodobě nemocné a ležící pacienty.

Hlavní příčinou vzniku proleženin je stlačení měkkých tkání mezi kostí a tvrdou podložkou, kdy dochází k nedostatečnému prokrvování. Pokožka a svaly jsou nedostatečně vyživovány a chybí jim kyslík, postupně nastává odumírání tkáně.

Vznik proleženin ovlivňují i další faktory – stav pokožky a svalů, zapaření a macerace pokožky způsobená například inkontinencí (únik moči i stolice), špatná výživa vedoucí k vymizení podkožního tuku a k celkové sešlosti organismu a podobně.

Příznaky

Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je začervenání pokožky.
Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení.
V dalších stadiích se tvoří puchýře a postupně odumírá pokožka a svaly.
Poté poškození zasahuje podkožní vrstvy, v nichž může docházet k odumírání tkáně.
Tvoří se hluboký vřed, který je často kryt suchou černohnědou krustou (strup) z odumřelých buněk nebo vlhkým žlutohnědým povlakem.
Objevuje se teplota a nechutenství, jako jedny z mnoha odpovědí lidského těla na probíhající zánět.

Léčba proleženin

Hojení hlubokých, otevřených a infikovaných ran je třeba vždy konzultovat s lékařem.
Pokud pečujete o dlouhodobě ležícího pacienta v domácím ošetření, věnujte se maximální prevenci a snažte se vzniku proleženin předcházet.

Popáleniny

Popáleniny jsou poranění, která vznikají jako důsledek kontaktu povrchu těla s vysokými teplotami, případně působením chemikálií, elektřiny či ozářením. Podle závažnosti se popáleniny dělí do několika stupňů, ale míru popáleniny často nelze určit ihned po vzniku. Popáleniny se totiž mohou působením dalších okolností prohlubovat.

1. Stupeň

Popálenina je zarudlá, bez otoků.

2. Stupeň

Popálenina je krytá puchýřem, který praská a odhaluje podkoží

3. Stupeň

Popálenina je bílá, nebolestivá, protože jsou zničena nervová zakončení.

Závažnost popáleniny je určena rozsahem a také hloubkou. Otevřené popáleniny, kdy je odhaleno podkoží se mohou lehce infikovat a pak je léčba komplikovanější.

Léčba popálenin

V případě, že je pokožka zasažena rozsáhlou popáleninou, je nutné vždy vyhledat lékaře.
Hojení hlubokých, otevřených a infikovaných ran je náročný proces a jen lékař je schopen posoudit například míru infekce.

Pooperační rány

Rány po operačním zákroku se hojí stejně jako každé jiné rány, a tak je k nim třeba přistupovat. Délka léčby a hojení rány záleží na kondici operovaného, na jeho věku a imunitě.

U pooperačních ran hrozí vysoké riziko infekce, které komplikují a prodlužují hojení. Důvodem je kontaminace rány způsobená typem operace (např. operace střev). Často je ale rána infikovaná mikroorganismy, které byly v organismu přítomny již před vznikem infekce (stafylokoky, streptokoky, kvasinky, apod.).

První známkou infekce rány je otok a zarudnutí – ten můžeme vidět prakticky u každé pooperační rány. Je znakem dobrého fungování organismu, který umí sám drobné infekce likvidovat. Pokud ale začne rána hnisat, je třeba zasáhnout a hojení podpořit – někdy je třeba i ránu otevřít a vyčistit.

Pro hojení operační rány je od počátku důležité vhodné krytí, které může pomoci předcházení komplikací. Materiál, který drží ránu ve vlhku, brání přístupu cizorodých prvků do rány a prodlužuje dobu nutnou pro převaz, je správnou volbou.

Léčba pooperačních ran

Už před operací se poraďte se svým operatérem o způsobu krytí.
Ujistěte se, jestli v nemocnici aplikují terapii vlhkého hojení ran.
Je možné si přinést vlastní krycí materiál a pojistit si tak maximálně dobré hojení rány.